Luštěniny regenerují půdu a zlepšují její strukturu. Navíc obsahují výživné látky prospěšné pro naše zdraví, třeba 22 až 44 % důležitých bílkovin (například stejné množství masa jich má 16,5 až 21 %). Jedna porce luštěnin obsahuje jednu denní dávku vlákniny, která se v mase nenachází a která je nezbytná k detoxikaci organismu.
Luštěniny koření docela hluboko, na klíčení potřebují hodně půdní vláhy, proto je důležité už na podzim půdu dobře zpracovat a na jaře hned poté, co rozmrzne, ji urovnat, aby se zachovala zimní vláha.
Už při podzimní přípravě musíme dodat půdě živiny. I když je spotřeba dusíku u luštěnin značná, není nutné jím během vegetace přihnojovat. Před setím musí být ale v půdě startovací množství dusíku – po vyklíčení semen nejsou hlízkové bakterie na jejich kořenech ještě dostatečně rozmnožené, a nedodávají jim tedy dostatek asimilovaného vzdušného dusíku.
Přímé hnojení luštěnin chlévskou mrvou je škodlivé, a proto hnojíme raději obohaceným kompostem. Výjimkou je jen písčitá půda chudá na živiny, ale i v tomto případě se hnůj do půdy dává až na podzim. Při podzimní přípravě se doporučuje půdu dobře zásobit zejména fosforem a draslíkem – úroda luštěnin se tak může zvýšit až o třetinu. Přímé vápnění těmto rostlinám škodí, proto je dobré vápnit vždy jen předplodinu.
Jarní výsev zahájí hrách a vikev, po nich pak následují čočka a bob, sóju můžeme vysévat už v polovině dubna a začátkem května. Sója i přesto, že pochází z teplejších oblastí, vydrží pozdní jarní mrazíky. Odolá jim také cizrna, proto ji můžeme dát do země ve druhé polovině dubna. Musíme počkat ale s fazolí, a to do poloviny května, protože je citlivá na nízké teploty. Jako poslední se dostane do půdy podzemnice olejná a vigna, ty vyséváme až koncem května.