Kostřavy (Festuca) patří mezi okrasné traviny a najdeme je v mnoha tuzemských zahradách dost často. Jde o nižší druhy dorůstající do výšky 30 centimetrů. Velmi pěkné jsou zejména druhy i kultivary se stříbřitě zbarvenými listy a květy, mezi které patří například kostřava sivá (Festuca pallens), dále kostřava popelavá (Festuca cinerea) a velice oblíbená je kostřava medvědí (Festuca scoparia).
Tato tráva není náročná na pěstování, nevadí jí chudá písčitá nebo štěrkovitá půda, která ale musí být velmi dobře propustná. Na vlhkých stinných místech s těžkou půdou může vymrzat či vyhnívat a nevypadá pěkně. Nemá ráda, když na ní dlouho leží větší vrstva sněhu. Nevadí jí větrná stanoviště. Při dodržení pěstebních podmínek je plně mrazuvzdorná. Výrazné husté štětinaté trsy krásně stříbrně modrých jehlicovitých tuhých špičatých listů tvoří typické „ježaté kopečky”. Raší v březnu, u nás většinou listy vydrží zelené přes zimu. V tužších vlhkých zimách pak část může oschnout. Kvete v červnu řidšími (než původní druh) béžovými až žlutými řídkými vzdušnými klásky vzpřímeně rozloženými nad celým trsem. Někdy se vysemeňuje, proto je dobré květy po odkvětu odstranit. Domovem je původní druh kostřava šedá (Festuca glauca) v jižní Francii
Velmi dekorativní travina rákosík japonský (Hakonechloa macra), který pochází, jak už název napovídá, z Japonska, tvoří krátce výběžkaté trsy o výšce kolem 40 centimetrů. Oproti kostřavám má rákosík zcela jiné požadavky na pěstování – vyžaduje vlhčí, humózní a propustnou půdu. Rákosík je mrazuvzdorný, jen v drsnějších podmínkách je v zimě nutná lehká přikrývka z listí.