LIBAVKA ZDOBÍ VŘESOVIŠTĚ

Na zahrádce jsme si připravili skalku nebo vřesoviště a pěstujeme zajímavé vřesovištní rostliny, které jsou ozdobné listem i plody. Červené korálky vynikají v šedivých podzimních dnech, ale hlavně se stávají ozdobou naší zahrady, když napadne první sněhová nadílka.

Libavka je doma po celém světě

Libavka (Gaultheria) patří mezi vřesovcovité rostliny. Rod obsahuje na 180 druhů keřů a keříků – jsou nízké i poléhavé (nižší než 10 cm), ale také vysoké (až 2 a půl metru) a ve výjimečných případech mohou dorůstat výšky 5 až 6 metrů (je to například G.Fragrantissima, která roste v Himalájích). Domovem libavky jsou nejrůznější oblasti světa – ať je to Asii, Americe (Severní i Jižní), anebo Oceánie.

Libavka

Její jednoduché listy jsou stálezelené, většinou střídavé (na Novém Zélandu roste G. Opposififolia, jejíž listy jsou protilehlé). Povětšinou jsou zoubkované, ale mohou být i celokrajné. Květy v barvách od bílé přes růžovou až po červenou vyrůstají v hroznech, nebo jsou solitérní, zvonkovité anebo s pěticípými korunkami. Plodem je bobule – u některých druhů je masitá, u jiných zase suchá tobolka obsahující spoustu malých semen.

Libavka zdobí zahradu

Některé druhy libavky pěstujeme na zahrádkách jako okrasné keře, zdobí vřesoviště i skalky. Jsou to většinou:
G. Mucronata (pochází až z jižní Chile)
G. shallon (ta zase přišla z tichomořského části Severní Ameriky)

Libavka rozložená

Líbavka rozložená (G. procumbens) patří k těm menším (měří asi jen 15 cm) plazivým stálezeleným keříkům. Pochází ze Severní Ameriky, kde roste v kyselých vřesovištích a indiánům odpradávna skýtala zdroj přírodních léčiv. Na našem kontinentě se se pěstuje především jako okrasná rostlina.

Má protáhlé oválné listy a v celé kráse se nám předvede teprve v zimě. Na zahradu dopadnou bílé sněhové vločky a v nich se rozzáří malé červené kulaté plody (podobají se brusinkám – jsou ozdobou od podzimu až do jara). Tato libavka je nejen dekorativní, její plody jsou jedlé a jejím bonusem navíc jsou léčivé účinky, které ocení hlavně pěstitelé léčivek.

Jak libavku pěstovat

Pěstujeme ji podobně jako brusinku mezi vřesovištními rostlinami ve společnosti azalek, rododendronů…
Vyhovuje jí vlhčí, ale propustná kyselá půda (pH od 3,5 do 5) s rašelinou. Půda by neměla nikdy zcela vyschnout.
Vysazujeme ji na polostinná stanoviště, která jsou chráněná před větrem. Sluníčko by mělo rostliny zahřívat až odpoledne. Pokud jich vysadíme do skupiny několik, keříky se časem rozrostou a vytvoří nádherné zelené koberce, které od druhé poloviny května ozdobí drobné bílé až světlerůžové kvítky a později na podzim červené bobule…

Libavku můžeme pěstovat i v nádobách

Libavku můžeme s úspěchem také pěstovat ve vhodných nádobách (květináče, koryta…), která umístíme na terase či verandě a přes zimu mohou zůstat bez velkých problémů venku. Naše poměrně mírné zimy zvládají libavky velmi dobře a pokud snad očekáváme silné mrazy, můžeme rostlinkám poskytnout vhodnou ochranu například chvojím.

Jaké jsou její léčivé účinky

Libavka není jen na okrasu. Mnohé druhy mají totiž plody jedlé a jiné plody jsou i léčivé. Používají se do salátů, na výrobu rosolů apod. Jiné druhy zase mají listy, které poslouží k výrobě čajů. Libavka rozložená obsahuje mnoho látek prospěšných našemu zdraví. Stejně jako severoameričtí indiáni i u nás jsou využívány její desinfekční vlastnosti, dále k uvolnění dýchacích cest a k tlumení bolesti.
Z rostliny se vyrábějí masti i oleje proti bolestem svalů a kloubů (hlavně při revmatismu). Aromatické silice se staly základní surovinou pro výrobu parfémů. Doma si můžeme připravovat z listů libavky čaj – má lahodnou chuť, působí protizánětlivě, močopudně a rozpouští hleny.