BAREVNÁ KOMPOZICE ZAHRADY

Zahradní barevná kompozice by měla zapůsobit na pozorovatele zahrady – návštěvníky, hosty, přátele, ale i na majitele, který si při odpočinku s láskou prohlíží své dílo. Měla by ovlivnit naše emoce a její optické účinky mohou násobit působení zvolených prvků nebo naopak zakrýt některé nedokonalosti. Ať už se to týká tvaru, velikosti či umístění prvků.

Prostředí a jeho barevné působení

Prostředí, v němž se nacházíme, působí na nás svými tvary, jejich uspořádáním i rozměry, ale samozřejmě zároveň i svou barevností. Celkové naše barevné vnímání ovlivňuje stejnorodost barvy, její odstíny, ale hlavně také kombinace, harmonie či barevný kontrast. Důležitý je i barevný rytmus, využití teplých a studených odstínů, působení barev tmavých a světlých až svítivých.

Základní barvou zahrady je samozřejmě chladná zelená – tu doplňujeme a “oživujeme” většinou barvami teplými. K chladným tónům patří také zádumčivá modrá, která vytváří iluzi větší hloubky prostoru. Většinou ji na zahrádce najdeme jako modrozelenou, či stříbrně zelenou, nejčastěji ve skupinkách jehličnanů, anebo v klidné nostalgické barevnosti modře kvetoucích trvalek.

Barevné kompozice a jejich vliv na prostředí

Při výběru harmonické kombinace nám pomáhá i teorie (známý barevný – například Osvaldův – kruh). A když přemýšlíme nad vlastní zahradní barevnou kombinací, je třeba vybrat správný počet barev, poměr teplých a studených, světlých a tmavých i velikostní poměr jednotlivých ploch.
Barva v kompozici významně podporuje například

• velikost objektu – protože světlé barvy opticky zvětšují a tmavé naopak zmenšují
• umístění objektu – svítivé, světlé barvy totiž opticky objekt značně přibližují
• dynamiku a pohyb – všimneme si, že zatímco světlé jsou dynamické, tmavé působí staticky
• působení tvaru – neboť světlé opticky zvýrazní detaily, zatímco tmavé je potlačují
• výraz a nálada celkové kompozice – jak víme, světlé působí spíše optimisticky a chladnější melancholické tmavé jsou pesimističtější
• zesilování prostoru – kdy barevný objekt kontrastuje s pozadím, může být jak vyvrcholením, tak i opakováním barevného rytmu a dovést pozorovatele až k nejzářivějšímu dominantnímu barevnému tónu