ROSTLINA MĚSÍCE – LÍSKA OBECNÁ

Je začátek měsíce února – a všechny rostliny (kromě mrazuvzdorných) odpočívají. Mají právě vegetační klid a jejich organismy tiše hibernují a čekají, až přijde jejich čas. Únor je považován za nejchladnější v roce, přesto však se některé z rostlin už nemůžou dočkat a rozkvétají. Jednou z nich je líska…

Líska je rostlinou února

Líska obecná (Corylus avellana) je rozložitý keř většinou 3 až 4 metry vysoký s hnědošedou kůrou, který může dosáhnout i 8 metrů a dožít se až 100 let. Roste jak v Evropě tak i v sousedních oblastech Asii či v severní Africe. Je příbuzná s habrem a s břízou.
Jméno avellana souvisí se starobylým italským městem Abella, kde se pěstovaly lísky ve velkém už od starověku.

Jehnědy jsou symbolem jara

Líska kvete brzy – už od února až do dubna, ještě dříve, než se objeví vejčité listy – ty jsou jemně chlupaté s pilovitým okrajem a výrazným hrotem.
Líska je jednodomá rostlina (na jedné rostlině se tvoří samčí i samičí květy). Ty samčí jsou výrazné dlouhé jehnědy – známý symbol jara, samičí květenství tvoří nenápadné, ukryté v pupenech, ze kterých vykukují malé fialově červené blizny.

Oblíbené a chutné oříšky

Plody jsou typické hnědé oříšky, které dozrávají koncem léta. Vyrůstají samostatně ale častěji ve skupinkách po 3 až 5 kusech. Mají kulatý tvar s malým hrotem. Sedí ve zvonkovitém zeleném lůžku z listů, které po dozrání zhnědne a oříšek uvolní. Líska se pěstuje právě pro vynikající chuť oblíbených lískových oříšků. Největším producentem je Turecko.
Oříšky obsahují asi 60 procent tuku a až 20 procent cukrů – používají se hlavně v potravinářství (při výrobě čokolád, bonbonů a dalších sladkostí).

Lidové léčitelství

Dříve se často používaly zejména listy – obsahující sacharidy, silice, třísloviny… a sbírají se už v červenci. Bylinkáři jimi léčili hlavně poruchy trávicí soustavy. Mimo jiné působí také močopudně a zastavují průjem…
V oříšcích je velké množství mastných kyselin, vlákniny, antioxidantů, draslíku, hořčíku…

Jak pěstovat lísku

Líska je původní evropský druh, roste v mírném pásmu na okrajích lesů a na mezích v mírném pásmu. V zahradách se pěstuje mnoho jejích kultivarů.
Vysazujeme ji na jaře nebo na podzim. A protože se většina druhů opyluje cizím pylem, je vhodné vysadit více keřů. Podzimní výsadbě pak na jaře zkrátíme výhonky na 4 až 6 pupenů.
Vybereme pro ni chráněné teplé stanoviště – nejlépe na západním či jihozápadním svahu. Má ráda slunce, ale snese i polostín. Na půdu je keř nenáročný – vyhovuje mu běžná zahradní půda – hlinitá až hlinitopísčitá s dostatkem humusu.
Líska potřebuje dostatek vláhy – mladé rostlinky proto zpočátku zaléváme, starší už naši pomoc nepotřebují. Hnojení (kompostem nebo chlévským hnojem) se doporučuje jen do konce června (přílišné množství by bylo na úkor budoucí úrody).
Protože výhony časem zestárnou, je důležité je obměňovat a keře zmlazovat stříháním větví.