CHŘEST PATŘÍ K NEJCHUTNĚJŠÍ JARNÍ ZELENINĚ

Chřest je chutná a zdravá zelenina, kterou můžeme velmi jednoduše pěstovat i na svých zahrádkách. U nás v Česku patří nejen mezi oblíbené  jarní druhy zeleniny, ale také mezi ty nejcennější, které nám příroda nabízí už od dubna do června.

Jarní zelenina – chřest a jeho historie

Chřest lékařský (Asparagus officinalis) je rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Lidově se mu také říká hromek, hromostřel či hromotřek, hromový kořen, chřesť nebo pazochy i pozoušky (to jsou ty mladé výhonky), špargl, štěpák…
I u nás v Česku je nejoblíbenější a také nejcennější jarní zeleninou, na níž si můžeme pochutnávat v sezóně od dubna do června. V obchodech si kupujeme většinou chřest z Hostína nebo ten, který se dováží ze Slovenska.
Roste ve velké části Evropy, ale i ve střední Asii a také na Novém Zélandu či v Severní Americe.
První zmínky o chřestu byly nalezeny v Egyptě (pocházejí z období před 5 000 let), kde byl chřest jako vynikající zelenina známý již v době faraónů. Staří Řekové jej pěstovali jako ozdobnou rostlinu s léčivými vlastnostmi. A ve Francii za vlády krále Ludvíka XIV. se stal chřest „králem zeleniny“ a jeho pěstování se rozšířilo po celé Evropě. Jako zemědělská plodina se však začal pěstovat až v 16. století.

Vytrvalý chřest

Chřest je vytrvalá bylina, vysoká asi 40 až 150 cm s čárkovitými listy. Kvete od června až do července a plodem je červená asi 6 až 8 mm velká bobule.
Každé jaro můžeme sklízet mladé dužnaté výhonky (prýty, pazochy nebo lidově stonky), které vyrůstaí z mohutného kořenového trsu.

Podle způsobu pěstování – v závislosti na tom, jak dlouho je necháme vystaveny slunečnímu svitu – se chřest může rozdělovat na bílý, fialový nebo zelený.
Bílý chřest je vybělený, protože se pěstuje bez přístupu světla. Působením světla se jeho hlavičky barví nejprve do fialova a později zezelenají. Stačí mu jen přihrnout zeminu. Má silnější vláknitou slupku a jemnější chuť.
Zelený (a vzácnější fialový) chřest je naopak chuťově výraznější, má jemnější slupku, proto se nemusí tolik loupat. Pěstuje se nad zemí (proto ta barevnost). Kromě barevného rozdílu je mezi nimi i rozdíl v chuti – bílý chřest má v syrovém stavu větší křehkost, má mnohem lahodnější chuť, zelený zase výraznější a používá se zejména do salátů.