ZIMOLEZ A JEHO ŠIROKÁ NABÍDKA

„Růže z Jericha“ – jeden z nejznámějších a také nejčastěji pěstovaných zimolezů roste na mnoha zahrádkách. Jsou to oblíbené okrasné dřeviny, které nejsou nijak náročné, a přesto nám budou dělat radost dlouhé roky. Stačí dopřát jim dostatek slunce a vhodnou půdu. Nesmíme však zapomenout, že je většina z mnoha druhů více méně jedovatá.

Zimolez a jeho druhy

Zimolezům se v našich podmínkách daří dobře, jsou to odolné rostliny a pokud se rozhodneme nějaký pěstovat, pak si můžeme být jisti, že máme z čeho vybírat. Zimolezů je totiž na 180 druhů a je jen na nás, který z nich si zvolíme. Napřed bychom měli vědět, jaký zimolez by se na naši zahrádku hodil. Zvolit si můžeme mezi opadavými, stálezelenými nebo pnoucími rostlinami… nikdy neuděláme chybu. A jestliže jim nabídneme vhodné podmínky, všechny nám budou dělat radost po dlouhá léta.

Opadavé keře

Keře zimolezů jsou nepostradatelnou součástí zeleně v parcích a městech. Zvládnou půdu suchou a chudou, vyhovuje jim slunce i polostín. Můžeme je nechat přirozeně růst nebo z nich naplánovat vyšší živý pot (dorůstá až do tří metrové výšky). Je zdravý a vitální, není náchylný na choroby a škůdce (jen u zimolezu tatarského se občas objevují mšice.
Asi nejrozšířenějším druhem je zimolez tatarský (Lonicera tatarica) – roste velmi rychle (až do výšky 3 metrů) a zdobí jej krásné karmínově červené růžové i bílé květy.
Zimolez krásný (Lonicera x bella) je křížencem z. tatarského a má řadu pěkných kultivarů.
Velmi raným květenstvím s bílo žlutými květy je známý zimolez Purpusův (Lonicera x purpusii) – bílo žluté květy se začínají objevovat již od prosince do května. Je to statný keř s výškou až 2,5 metru. Dobře ho poznáme podle příjemné vůně.

Stálezelené keře

Tuto skupinu keřových lonicer tvoří nízké, jemnolisté keříky, které můžeme využívat podobně jako skalník (Cotoneaster). Hodí se také pro nižší tvarované živé plůtky. Květy těchto keřů jsou vždy bílé a vonící. Protože je to rostlina stálezelená, preferuje stanoviště polostinné a vlhčí, humózní půdu.
Zvolit si můžeme zimolez kloboukatý (Lonicera pileata), který má široký růst, dlouhé výhony a dorůstá pouze do 50 cm.
Zimolez lesklý (Lonicera nitida) je hustý, kompaktní, roste vzpřímeně. Protože jsou jeho větvičky tenké a lístky drobné, často se používá místo myrty. Jeho zlatolisté kultivary jsou choulostivější a budou nám vděčné za zimní přikrývku.

Zimolezy pnoucí

Těmto druhům zimolezů připravíme jakoukoliv oporu (pergola, treláž, plot, dráty…). Jejich výška může být až 5 metrů. Velmi jednoduše se dají množit i v domácích podmínkách – hřížením. Stačí, když šlahoun udržíme v kontaktu se zemí – rychle sám pustí kořínky.

Kdo by neznal „růži z Jericha“ – čili zimolez obecný (Lonicera caprifolium), který je ozdobou snad každé venkovské zahrádky. Kvete v květnu a červnu.
Podobný mu je zimolez německý (Lonicera periclymenum) – ten kvete v červnu a červenci a velmi příjemně voní.
Zimolez Brownův (Lonicera x brownii) je opadavý či poloopadavý. Jeho dlouhé květy jsou výrazně oranžovo červené.
Líbit se nám bude i zajímavý stálezelený zimolez Henryův (Lonicera henryi) – má sice menší květy, ale je to u nás jediná stálezelená ovíjivá rostlina.
Žlutými květy nás potěší zajímavý kultivar zimolezu síťnatého (Lonicera reticulata) – Kintzley’s Ghost, jehož spojené vrcholové lístky mají stříbřitý povrch.
Zimolez japonský (Lonicera japonica) vypadá jako miniatura s tenkými větévkami a jemnými drobnými lístky. Jeho kultivar Aureoreticulata má žlutě pestré listy.