SMIL ITALSKÝ – TAJEMSTVÍ DOBRÉ KUCHYNĚ

I když má tato zajímavá bylinka ve svém názvu „italský“, nepochází z Itálie. Smil k nám totiž přišel až z Turecka. Je silně aromatický a s oblibou se používá jako koření v kuchyni. Je známý také pod názvem kari či maggi bylinka.

Léčivá bylina i voňavé kari koření

Smil italský (Helichrysum italicum či H. angustifolium) je velmi odolná stálezelená bylina, které nevadí ani mráz. Pokud namrzne nadzemní část rostliny, podzemní kořeny jsou schopné zimu přežít. Po usušení si zachovává svou barvu, vzhled i vůni. Také asi proto se jí lidově říká „nesmrtelka“.
Právě díky svému aroma získala rostlina pojmenování kari či magi.

Původem se jedná o tureckou bylinku, ale objevíme ji v dalších asijských zemích a také na území kolem celého Středomoří.
Smil je voňavý bohatě rozvětvený polokeřík (dorůstá cca do 50 cm). Vytváří hustý dřevnatějící porost, z něhož vyrůstají olistěné bylinné stonky. Dlouhé úzké čárkovité lístky mají stříbrně zelenošedou barvu, jsou stálezelené, neopadavé a často běloplstnaté. Z paží listů vyrůstají nové větvičky s menšími lístky.
Kvete v létě (od května do srpna) a jeho sytě žluté květy doslova svítí (dost možná si je připomeneme ze suchých vazeb). V době, kdy kvete, kolem sebe šíří výraznou vůni připomínající kari (v angličtině se rostlince říká Curry plant). Nejvýrazněji voní po čerstvém dešti. Plodem je nažka.

Jak smil italský pěstovat

Svým vzezřením, (keříčkovitý růst, barva a tvar listů) často připomíná levanduli či rozmarýn. Patří mezi bylinky, které se s oblibou používají v kuchyni jako koření.

Stanoviště – je to rostlina teplomilná, nejvhodnější je pro ni místo na slunci, chráněné před zimou. Snáší dobře i horké slunce.
Zemina – by měla být sušší, dobře propustná. Vhodné jsou i lehké, písčité, písčito-hlinité vápenaté půdy. Můžeme vyzkoušet i substrát určený pro bylinkovou zahradu. Těžká a podmáčená půda by mohla zapříčinit hnilobu kořenů a tím i uhynutí rostliny. Při výsadbě proto nesmíme zapomenout zajistit rostlině kvalitní drenáž.
Zálivka – smil má rád sucho, nevadí mu nedostatek vláhy – naopak problémy mu může způsobit podmáčená půda (hlavně v zimě).
Střih – bylinku seřezáváme během roku. Odstřihujeme větvičky na ochucení jídel. Jednou v roce (jarní březen) ji seřízneme hlouběji (ne však do dřevnatých stonků). Tím podpoříme kompaktní růst a tvorbu nových aromatických větviček.
Přezimování – je to rostlina značně mrazuvzdorná – nevadí jí ani mráz – 10 °C. V chladnějších oblastech doporučují odborníci dopřát smilu zimní ochranu (mulč).
Rozmnožování – rozmnožuje se semeny, která se vysévají již od února (do dubna) do pařenišť či skleníků. Semínka potřebují světlo, proto je dáme jen na povrch substrátu, nezasypáváme a opatrně zalijeme. Ideální teplota pro klíčení je kolem 21 °C. Když rostlinky dorostou (asi 8 cm), můžeme je (pokud nehrozí mrazy) přemístit ven.

Využití smilu

Smil je výborným často používaným kořením. Využíváme jej čerstvý, ale hlavně také sušený. Je také součástí různých kořenících směsí. Používá se k ochucení omáček, rýže, těstovin, polévek i salátů.
Bylinka našla i využití v kosmetice. Její esenciální oleje například zlepšují vzhled stařeckých skvrn. Bývá součástí přípravků pro péči o pleť pro osoby s citlivou kůží, včetně dětí.
Květy smilu se suší a používají při výrobě dekorací.
Využívají se i v boji proti molům. Sušené, drcené květy nasypeme do látkového sáčku a uložte do skříně.
Čaj z květů zase pomáhá při problémech s močením i při problémech s dýchacími cestami.