“Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison…“
Určitě nevýznamnějším a také nejznámějším českým Václavem je kníže Václav z rodu Přemyslovců, žil v 10. století, byl zavražděn 28. září 935 nebo 929 ve Staré Boleslavi svým bratrem Boleslavem.
Jejich otcem byl kníže Vratislav (syn našeho prvního doloženého knížete Bořivoje a Ludmily), matkou Drahomíra z rodu polabských Slovanů. Po smrti Vratislava vyrůstal Václav s mladším Boleslavem u babičky – svaté Ludmily a regentské vlády se ujala Drahomíra. Jako kníže, po porážce saským králem Jindřichem Ptáčníkem, dokázal zachovat suverenitu českého státu a mimo jiné založil také chrám sv. Víta – hlavní kostel knížectví.
Pokud bychom hledali sv. Václava v umění, jistě si vzpomeneme na Myslbekovu sochu na Václavském náměstí (19. stol.) (viz foto), Svatováclavský chorál, z něhož pochází 1. věta tohoto textu, je z 12. století, a třeba na Karlštejně byl vyobrazen Svatováclavský cyklus (14. st.)…
Pro svou zbožnost a dobré skutky byl již 3 roky po smrti uctíván jako světec.
Stal se patronem Čech, Moravy, míru a sládků, v den Václavova umučení (28. 9.) oslavujeme Den české státnosti.
