Nedostatek minerálních látek se na rostlinách projeví velice rychle, proto jim je musíme dodávat v pravidelných intervalech a požadovaném množství. Mnohou se stát chyby, které se mnohdy těžce dávají do pořádku.
Základem hnojení jsou organická hnojiva, proto bychom se měli snažit používat je co nejvíce. Když je půdě nedodáme, účinek minerálních hnojiv je omezený. Základní živiny – dusík, draslík a fosfor – musí být v půdě ve vhodném poměru, který se řídí podle druhu pěstované rostliny. Fosfor a draslík jsou nezbytné při podpoře květu a při tvorbě plodů. Pokud kompostujeme listí a hnojíme i popelem ze dřeva, draslík půdě nechybí. Fosfor se do půdy dostane z organické kostní moučky nebo ji tam dostaneme vyhnojením superfosfátů.
Minerálními hnojivy hnojíme tak, že na podzim použijeme pomalu působící hnojiva, na jaře zase rychle působící. Hnůj a kompost se do půdy zapracovává na podzim.
Na podzim se aplikují i vápenatá hnojiva. Na těžké půdy použijeme vápno, na lehké zase mletý vápenec. Vápník je v půdě důležitý pro udržení optimální půdní reakce – pH. Jeho dávkování bychom měli určovat podle pH zjištěného agrochemickou laboratorní zkouškou či domácím testem pomocí lakmusového papírku. Vápenatá hnojiva používáme jen v roce, kdy nehnojíme hnojivy organickými. Je to proto, že fosfor, který je v organickém hnojivu, vytváří společně s vápníkem sloučeniny, ze kterých ho rostliny neumí využít.
Mikroelementy jako měď, zinek, sodík, hliník, bór a jiné, dávkujeme v minimálním množství podle návodu od výrobců. Jsou součástí některých vícesložkových minerálních i organických hnojiv.