Tropická kedlubna, zeleninová hruška, čajot – takto různě se říká tropické zelenině s botanickým názvem chajota. Její plody mají zajímavý tvar i chuť. Tato zelenina by měla být základem zdravé stravy. Rostlina pochází z vyšších oblastí středního Mexika, patří do čeledi tykvovitých, a tak jejími nejbližšími příbuznými jsou například okurky, melouny nebo tykve či cukety. Jedlá je celá rostlina, kromě plodů se konzumují měkká semena, hlízy i listy.
Je to bujná trvalka, která vyrůstá z kořenové hlízy – ta může vážit až deset kilogramů. Dlouhé výhonky mohou sahat do délky až 20 metrů.
Nepřehlédnutelné plody
Plody jsou jednosemenné bobule hruškovitého tvaru, váží asi 1 kilogram a jsou dlouhé 7 až 15 cm. Pevná lesklá slupka bývá nejčastěji hladká, ale mohou se na ní objevit i ostny. Tato zelenina má nasládlou chuť, lze ji přirovnat k okurce nebo kedlubně a má v sobě jedno velké ploché semeno oválného tvaru, které je bílé.
Čajot patří k nejstarším kulturním plodinám. Má vysoký obsah vody, aminokyselin a vitaminu C. Název čajot pochází ze španělského „chayote“, které se vyvinulo z aztéckého označení „chayotli“, což připomíná středoamerický původ této rostliny. Do Evropy byl přivezen jako jedna z mnoha plodin kolonizovaných oblastí Střední Ameriky, kde je doposud velmi hojně využíván. Největším světovým vývozcem je Kostarika.
Čajot se hodí do jídel arabské a asijské kuchyně. Lze jej i nakládat do sladkokyselého nálevu, který je pak prý stejně dobrý jako ten ze znojemských okurek. Škrobnaté hlízy lze zpracovávat stejně jako brambory. Semena se zase mohou pražit na oleji, jsou bohatá na bílkoviny a mají příjemnou oříškovou chuť.
Pokud chcete experimentovat, můžete si je v květnu zasadit do volné půdy a pěstovat jako jednoletou rostlinu – potřebuje ale hojnou zálivku a přihnojování.