Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica ) – lidově kopřivka, pokřiva, prhlava, žahavka, žihlavka, prhlice, prhlinka, včela rostlinného světa, žíhavky… je jednou z nejznámějších vytrvalých bylin. Roste do výšky až 120 cm, vytváří plazivé větvovité oddenky, z nich vyrůstají čtyřhranné lodyhy se vstřícnými listy, které mají pilovité okraje – v jejich úžlabí se objevují latnatá květenství drobných zelenkavých kvítků, celá rostlina je pokryta žahavými chloupky (viz obrázek – detail kopřivy). Roste hojně jako plevel po celé Evropě, najdeme ji na pustých místech, v křovinách, u plotů, v příkopech a bohužel i v zahrádkách (tedy všude tam, kde je dostatek dusíku). Známé pálení a svědění vyvolává tzv. kopřivový jed – je to bezdusíkatá látka pryskyřičného charakteru, spolu s kyselinou mravenčí a křemičitou je obsažen v žahavých chloupkách.
Kopřiva měla své léčebné uplatnění už v dávném starověku (tehdy byla dokonce považována za rostlinu magickou, která chránila před zlými duchy a odvracela zlo) – ale široké léčebné uplatnění má i dnes. Sbírá se list a nať, nejlépe od června do září.
Obsahuje minerální látky (vápník, sodík, síra, fosfor, draslík, hořčík, křemík, železo…), bílkoviny, vitamíny (C, B, D, E, K…), organické kyseliny, chlorofyl, karotény, sacharidy, fytoncidy, třísloviny…
Kopřiva je uznávaný všelék. Ať už je to nať, mladé listy, ale i kořen, který například zpomaluje zvětšování prostaty. Dále má kopřiva dezinfekční účinek, zlepšuje dýchání, používá se při chronických katarech plic, při TBC i při vykašlávání krve. Pomáhá při zánětech močových cest, při revmatismu, při chorobách jater i žlučníku, při cukrovce (mladé rostlinky snižují hladinu cukru v krvi). Posiluje činnost střev, pomáhá při chudokrevnosti (má vliv na tvorbu červených krvinek). Je výborná také na ozdravení vlasů
Mladé rostlinky používáme v kuchyni jako zeleninu či koření – lze je přidat do polévky, do špenátu, omelet, salátu, pomazánek a samozřejmě jak si představit velikonoční nádivku – hlavičku bez kopřiv! (Svou palčivost kopřiva ztratí spařením či vařením.)
Dnes se vracíme k moudrosti našich předků – a používáme kopřivu i jako hnojivo, či na hubení škůdců na zahrádce (viz výluh z kopřiv v ZT č. 22)