To je zlaté posvícení, to je zlatá neděle. Máme maso a zas maso, k tomu kousek pečeně…
Podzimní sklizeň je v celé střední Evropě v plném proudu – a u nás se v říjnu tradičně slaví také posvícení. Co to vlastně je?
Po žních naši předkové pořádali POSVÍCENÍ, které bylo symbolem díků za úrodu, a zároveň jím také vítali příchod klidnějších dní. Tato tradice se vyvinulo do slavností, kdy se sešla nejen rodina, ale celé široké příbuzenstvo i všichni sousedé a společně se radovali a hodovali.
Oslavy a jejich průběh posvícení měli na starost zvolení organizátoři – říkalo se jim stárci a stárky (mládenci a dívky).
Později se tento zvyk spojil se vzpomínkovou slavností posvěcení kostela – na jeho dostavbě se podílela celá obec, lidé věnovali nejen mnoho peněz, ale i hodně práce. A význam takové obce stoupl ve vážnosti – kostel byl vlastně kulturním a společenským centrem.
Podle pověsti prý 1. posvícení slavil král Šalamoun, když světil chrám v Jeruzalémě, v našich zemích zvolil jednotný termín až císař Josef II. – ten nařídil v roce 1786 slavit posvícení vždy třetí říjnovou neděli a protože to je po svátku sv. Havla, vžil se také termín Havelské posvícení.
Hlavními znaky posvícení jsou samozřejmě místní speciality, ale určitě nikde nechybí posvícenská husa, koláče a taky taneční zábavy či průvod s maskami.