LÍSKOVÉ OŘÍŠKY ZLEPŠUJÍ MYŠLENÍ…

Líska je dřevina na našem kontinentě rozšířená od nepaměti. Roste nejen v parcích a na zahradách, ale i ve volné přírodě. Předvádí nám  svůj originální okrasný vzhled (habitus), ale v neposlední řadě nabízí také známé oříšky – tedy přesněji lískové oříšky.

Nenáročná líska

Líska obecná (Corylus avellana) je známý keř, jenž se nachází nejen v Evropě, ale i v sousedních oblastech Asie (Kavkaz, Sýrie, Írán) či v severní Africe.
Jeho rodové jméno „avellana“ odkazuje na starobylé jihoitalské město Avella, v provincii Avellino, která je známá pěstováním lísky už od starověku. Jedná se o zcela nenáročnou, opadavou okrasnou i užitkovou dřevinu (keř nebo strom), vysokou obvykle 3 až 4 m. Ve volné přírodě roste na stráních, ve světlých lesích či na březích vodních toků. Patří mezi medonosné rostliny, poměrně rychle rostoucí, nejrozšířenější jsou keřovité typy.
Plody jsou lískové ořechy, jejich největším producentem je Turecko a Itálie.

Oříšky – dekorativní, chutné i zdravé

Líska kvete brzy na jaře před vyrašením sytě zelených vejčitých listů. Na rostlině se objeví výrazné samčí květy dlouhé žluté jehnědy – samičí květenství jsou celkem nenápadné pupence. Líska patří mezi významné medonosné rostliny, jako jedna z prvních poskytuje včelám dostatek potravy.
Koncem léta dozrávají plody – typické hnědé lískové oříšky. Jsou kulovité, zakončené malým hrotem a často vyrůstají ve skupinkách… vypadnou ze své slupky, když jsou zralé. Hladká skořápka ukrývá chutné jádro s tmavě hnědou slupkou (ta se někdy před vařením odstraňuje).

Oříšky se konzumují nejčastěji syrové, ale i pražené, celé nebo rozemleté. Používají se hlavně při pečení nejrůznějších dezertů, při výrobě cukrovinek v kombinaci s čokoládou, oblíbená je i pomazánka z lískových oříšků (např. Nutela).

Plody obsahují vysoké množství prospěšných tuků, bílkoviny, vitamíny (B,E), minerály (draslík, vápník, železo, fosfor…). Podporují mozek i nervovou soustavu a snižují hladinu cholesterolu v krvi.

Jak si vypěstovat lískové oříšky

Lísku můžeme vysadit jako solitéru, vypadá dobře jako neformální živý plot, dobře odděluje části pozemku, upoutá pozornost jako lem chodníků, krásně se vyjímá v popředí vysokých okrasných dřevin. Uplatní se na zahrádkách i v parcích a v městské výsadbě.
Liskové ořechy na nás nemají téměř žádné nároky. V zahradnickém obchodě si vybereme sazenice. Nejvhodnější dobou výsadby je podzim. Ihned poté rostlinu důkladně zalijeme a kolem kmene upravíme mulč (posekaná tráva, směs písku a humusu…).
Líska není náročná na stanoviště – vyhovuje jí teplejší poloha s dostatkem vláhy a slunečních paprsků. Ideální je dobře výživnější, propustná, mírně vlhká půda, nejlépe vápenatá, hlinitopísčitá. (Pokud je třeba ještě před výsadbou můžeme zeminu obohatit hnojivy – kompost, hnůj.) Později můžeme k lísce zjara přidat vícesložkové hnojivo nebo kompost.
Pravidelnou zálivku potřebuje líska hlavně první rok po výsadbě, případně při dlouhodobém suchém období.
Zahuštěný keř bychom měli na jaře prosvětlit, odstraňujeme bazální (náhodné) výhonky. Řezem regulujeme velikost dřeviny. Po 10. až 15. roce můžeme provést i radikální řez, kdy lísku seřízneme 40 až 50 cm nad zemí.
Protože je líska zcela mrazuvzdorná, nepotřebuje žádnou zimní ochranu.