KRÁSNÝ RAKYTNÍK NA ZAHRÁDCE

Rakytník patří mezi nejcennější ovocné druhy. Často se o něm říká, že je ovocem budoucnosti – ovocem třetího tisíciletí. A přesto stále ještě patří mezi ovoce, které mnoho zahrádkářů nezná, nebo prostě nepěstuje, i když je to dřevina nenáročná a navíc léčivá.

Barevný rakytník

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) je známá léčivá rostlina užívaná v lidovém léčitelství po tisíce let. Je to okrasná opadavá dřevina, která vytváří rozložité keře nebo stromy dorůstající do výšky až 3 metrů. Mají bohatou korunou, pevné větve a trny. Půvabný keř s úzkými stříbrnými listy (podobnými listům vrby) zaujme každého návštěvníka. Listy mají shora sytě zelenou barvu, na spodní straně jsou stříbřitě šedavé.

Rakytník je dvoudomá rostlina – na jednom keři jsou jednopohlavní květy (buď samčí nebo samičí). Samčí keř poznáme podle větších hustěji rozložených pupenů a jeho květy mají nahnědlou barvu. Samičí rostlina kvete drobnými jemně žlutavými květy. (Pohlaví rostliny se rozezná až na tříletých rostlinách.)
Kvetení trvá až tři týdny a s opylením pomáhá hlavně vítr. Plody jsou drobné podlouhlé oranžově žluté až červenavé peckovice, velké asi půl centimetru a stávají se nejen okrasou celého prostoru, ale lákají všechny i svou vůní a chutí. Jejich dužnina je aromatická a má příjemně nakyslou chuť; po prvním mrazíku zesládnou.

Pěstování

Rakytník pochází ze Střední Asie, roste ve stepích a snáší dobře i nízké teploty Sibiře. Jako užitkovou i okrasnou rostlina ji nejvíc pěstují v Číně, Nepálu, v Indii, Kanadě i Spojených státech – v Evropě je to především Francie, Německo, Finsko – ale také Česká republika.
O rakytníku se říká, že je skromný, odolný a snese téměř vše. Keře rakytníku dobře snášejí i znečištění ovzduší, mohou se tedy pěstovat i ve znečištěných nebo rizikových místech.

Pěstování tohoto nenáročného trnitého keře, nebude vyžadovat žádnou pěstitelskou námahu. Při pěstování je třeba mít samčí i samičí keře. Protože je to rostlina větrosnubná, musíme samčí rostlinu (opylovače) sázet z návětrné strany. (Větrosnubnost nebo také větrosprašnost – anemogamie je způsob opylení semenných rostlin pomocí větru.)

Dvouleté sazenice vysazujeme na jaře nebo na podzim (vzdálenost mezi nimi asi 3 metry), půdu zpracujeme hlouběji a přidáme hnůj.
Rakytníku se daří v klasické zahradní půdě – vyhovuje mu zásaditá, neutrální písčitá i kamenitá a sušší. Nevhodná je přemokřená, těžká, kyselá. Jeho kořenová soustava je mělce a široce rozložena, na kořenech se nacházejí symbiotické bakterie, které poutají vzdušní kyslík.
Daří se mu na slunném místě, vysadit ho můžeme jak na jižním svahu, tak i v mrazové kotlině, nemá rád trvalý stín.
Přihnojení ani závlahu nijak zvlášť rakytník nevyžaduje, ale reaguje na ně velmi dobře – zvýšením úrody. Při déle trvajícím suchu je však vhodné mladé rostliny zalévat.
Mělká kořenová soustava vyžaduje opatrné obrábění půdy v okolí rostliny – odplevelujeme proto jen mělkým okopáváním. Zároveň také odstraňujeme kořenové výmladky, aby se rakytník nekontrolovaně nerozrůstal.

Rakytní lze jednoduše množit semeny (klíčí rychle), oddělky nebo řízky. Odborníci však doporučují koupit si rostliny v zahradnictví.
Dobře snáší řez – samičí rostliny je potřeba pravidelně zmlazovat, odstraňovat větve, které již plodily.
Rakytník je rostlina velmi mrazuvzdorná (vydrží i – 46 °C).
Chorobami a škůdci rakytníky u nás prakticky netrpí.