JAK PĚSTOVAT OKURKY

Pěstování okurek je v našich krajích téměř samozřejmostí. V létě si okurku přineseme ze zahrádky a pochutnáváme si na osvěžujícím salátu. Jednoduše si můžeme připravit i tzv. „kvašáky“ či „rychlokvašky“. A sterilizované okurky ve sladkokyselém nálevu – ty jsou v naší kuchyni nepostradatelné.

Okurky pěstujeme buď nakládačky anebo salátovky

Semena okurek vybíráme podle toho, jaký druh okurek plánujeme pěstovat: okurky na zavařování (v době sklizně mají mít od 5 do 15 cm), nebo na salát (od 15 do 30 cm i více) anebo obojí. Na salát lze použít i přerostlé okurky nakládačky, (většinou, když plody včas neobereme, je to však chyba, protože tím omezujeme tvorbu plodů nových).
Mladé zelené plody bývají na povrchu hladké nebo porostlé hrubšími anebo i jemnějšími ostny. během zrání se však slupka zabarvuje – má pak barvu žlutou až oranžovou – dužina měkne, přestává být pružná, mění chuť.
Okurku salátovou (Cucumis sativus var. longus) pěstujeme spíše ve sklenících a fóliovnících, zatímco o. nakládačku (C. sativus var. viridis) najdeme venku na záhoně případně i v pařeništích.

Mimořádně teplomilná a světlomilná rostlina

Osivo začíná klíčit při teplotě 12 až 13 °C. Optimální teplota půdy pro klíčení (ve správné hloubce výsevu) je 25 až 30 °C. Plody nasazuje nejlépe při optimální noční teplotě nad 15 °C v noci, při jejím poklesu pod 10 °C nasazovat přestane. Při teplotách pod 10 °C zpomaluje rostlina růst a žloutnou její listy. Nesnáší náhlé změny teploty.
Okurka je náročná také na světlo. Pěstujeme ji na slunném stanovišti, které je chráněné před větrem.

Protože okurky koření jen mělce, nemohou využívat vodu z nižších vrstev půdy. Je tedy velmi důležitá zálivka a v horkých suchých dnech musíme okurky zavlažovat častěji.
Okurkám vyhovují teplé hlinitopísčité až hlinité půdy, které jsou dobře propustné a mají vysoký obsah živin. Proto se okurky pěstují v 1. trati – to znamená, že záhon byl na podzim vyhnojen (hnůj nebo kompost) a pak zamulčován (slámou, štěpkou), aby půda nevysychala a nerostly tu plevele. Navíc pod mulčem stále probíhá proces „kompostování organických zbytků“. Na jaře pak máme připravený záhon pro rostliny, které potřebují hodně dusíku. Půdu pak jemně zpracujeme, zapravíme zbytek draselného hnojiva. Dusíkaté hnojivo na podporu růstu se má aplikovat postupně, třetinu při jarním zpracování půdy, druhou třetinu ve fázi 2 až 3 pravých listů a poslední v době hromadného kvetení a tvorby plodů.

Výsev a sazenice

V nabídce najdeme většinou hybridní F1 osivo, které se získává každoročním křížením vybraných rodičovských rostlin. Hybrid má pak požadované vlastnosti (ranost, tvar, barva, rezistence vůči chorobám). Plochá podlouhlá semena jsou žlutobílá (mořená fungicidy jsou barevná).
Nejlepší klíčivost má tříleté osivo – dáváme ho koncem dubna (až do začátku června) do hloubky asi 3 cm. Pokud chceme urychlit klíčení a vzcházení, zakryjeme výsev netkanou textilií.

Sazenice okurek (se 2 až 3 pravými listy) si můžeme vypěstovat asi za 30 dní. Připravujeme si je, pokud je chladné a nepříznivé období. Osivo si vysejeme ve skleníku nebo doma (už koncem března či začátkem dubna) do bedýnky, kelímků nebo sadbovačů a udržujeme teplotu 20 °C. Termín výsadby závisí na počasí (obvykle to bývá koncem dubna).

Péče během vegetace

Porost odplevelujeme, půdu jemně a mělce kypříme. Přihnojujeme hnojivy s obsahem mikroelementů, (zejména hořčíku a mědi). Zavlažujeme nejlépe hned ráno do brázd ke kořenům. Ne na listy – abychom zabránili šíření houbových chorob. Uschlé listy stejně jako nemocné rostliny odstraňujeme, v případě potřeby se pustíme do boje proti škůdcům (mšice, roztoče…). Před slunečním úpalem chráníme rostliny zastíněním netkanou textilií.
Abychom podpořili tvorbu bočních výhonků (na nich se pak vytváří více úrodných samičích květů), zaštipujeme rostliny za třetím až čtvrtým listem. Při sběru je nejlepší odstřihávat zelené plody nůžkami.