OSTRUŽINY NA ZAHRÁDCE

Ostružiny stejně jako maliny či jahody patří mezi nejoblíbenější druhy drobného ovoce. Jsou vynikající hlavně čerstvé, na zimu si ale připravujeme nejrůznější dobroty v podobě ovocných šťáv, džemů, rosolů i kompotů.

Pěstování ostružiníku

Pěstování ostružin je podobné jako pěstování malin. Ostružiny jsou však na rozdíl od malin náročnější na stanoviště. Potřebují totiž teplou vzdušnou polohu (v těch chladnějších snadno vymrzají), měla by být chráněná před studeným větrem a také před mrazem. Daří se mu ve středních polohách s dostatkem srážek.
Sluníčko potřebuje ostružiník skoro celý den.

Nejvhodnějším termínem výsadby ostružiníku je podzim. Na jaře se většinou vysazují druhy, které jsou méně odolné vůči mrazům.
Nejlépe mu vyhovuje středně těžká dobře propustná humózní půda, která má dostatek živin i vláhy. Snese však i půdu sušší, kamenitou. Naopak nevhodné jsou půdy těžké jílovité a zamokřené – ostružiník v nich špatně dozrává a bývá napaden houbovými chorobami.
Ovšem je pravdou, že využije i horší půdy – důležitý je vždy dostatek slunce a půdní vláhy – ovšem bez trvalého přemokření (pak by nám ostružiník odumíral).
Napřed zapracujeme do půdy dobře rozložený kompost, pak vykopeme jámu (velikost asi 30 krát 30 krát 30 cm) – vzdálenost mezi rostlinami by měla být asi 50 centimetrů.

Hnojíme stejně jako u malin vícesložkovými hnojivy typu NPK a Cererit.
Zálivka je důležitá ihned po výsadbě – dokud rostlina nezakoření. A také v horkých letních dnech, jinak bez problémů snese i krátkodobější sucha.
Při pěstování ostružiníku se doporučuje opěrná konstrukce (nejlépe se osvědčuje drátěnka) – keře se pak lépe udržují a také se snadněji sbírají plody.

Ve srovnání s maliníkem je bohužel ostružiník méně mrazuvzdorný.
V předjaří následujícího roku po výsadbě musíme náš ostružiník redukovat řezem. Ponecháme jen tři až pět výhonů, a ještě je zkrátíme asi o čtvrtinu až třetinu. Hlavní letorosty během vegetace nezakracujeme, pouze vyvazujeme k vybudované opoře. Při každoročním jarním řezu zakrátíme loňské výhony na délku 2 až 4 m (podle odrůdy). Jarním řezem zakrátíme veškerý obrost na 3 až 5 oček, aby se keř příliš nezahušťoval. V dalších letech odstraníme odplozené a odumřelé výhony.

Ostružiníky se rozdělují do dvou základních skupin: poléhavé a vzpřímené. Vzpřímené jsou obvykle silně ostnité a pěstují se převážně v místech svého původu (tedy v USA). V evropských zemích byla rozšířena především poléhavá odrůda ´Wilsonův raný´.